zpět na stránku Podívej se do pole

Kukuřice setá (Zea mays) je druh jednoděložné rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o robustní jednoletou trávu, dorůstající nejčastěji do výšky 1 – 3 m. Někdy zvláště v suchých podmínkách může být i nižší, např. jen 0,5 m, jsou ale známy rostliny i šestimetrové.

Domestikace kukuřice seté začala už v pravěku, pravděpodobně mezi léty 10 000 př. n. l. – 5 500 př. n. l. Dnešní genetické experimenty naznačují, že domestikace kukuřice začala někdy kolem roku 7000 př. n. l. ve středním Mexiku. Ovšem podle kosterních pozůstatků se ukazuje, že kukuřice před 4700 př. n. l. neměla měřitelný podíl na jídelníčku. Do Evropy se kukuřice dostala v průběhu 16. a 17. století. Kukuřice je dnes druhou nejrozšířenější plodinou na světě.

Kukuřice je rostlina teplomilná, seje se při vyšších teplotách. Minimální teplota pro klíčení je 6°C. Zpočátku je její růst pomalý, a proto má minimální konkurenční schopnost proti plevelům, ochranu je tedy nejlépe řešit již v předplodinách, v některých oblastech se kukuřice plečkuje, dále se používají vhodné herbicidy, jejichž sortiment je u této plodiny široký. Opakované pěstování kukuřice několik let po sobě bohužel zvyšuje nebezpeční poškození škodlivými organismy.

Největším nepřítelem kukuřice mezi škůdci je motýl zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilalis). Jeho samičky kladou vajíčka na spodní stranu listů, vylíhlé housenky prožerou stébla a následně i palice. Biologickou ochranu je možné zajistit pomocí vosiček rodu Trichogramma, které parazitují na vajíčkách zavíječe. U kukuřice napadené housenkami zavíječek se zvyšuje výskyt hub rodu Fusarium a stoupá nebezpečí zvýšeného obsahu mykotoxinů. Nejlepší ochranou proti zavíječi je ovšem pěstování geneticky modifikované kukuřice. V roce 2008 byla Česká republika druhým největším pěstitelem GM kukuřice v Evropě, nyní se zde již důvodu problematického odbytu nepěstuje.

Mandelinkovitý brouk bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera) pochází ze Severní Ameriky a jeho dospělci poškozují žírem celou nadzemní rostlinu včetně jednotlivých zrn palice, jeho larvy zase žírem škodí na kořenech během následujícího roku a tím mohou zničit celý kořenový systém plodiny. Tento škůdce byl do Evropy zavlečen v 90. letech minulého století pravděpodobně s humanitární pomocí z USA. Od té doby došlo k jeho významnému šíření po celé EU. V roce 2002 byl jeho výskyt zaznamenán na jižní Moravě a od té doby se šíří dál po našem území.

Zrna kukuřice jsou osídlena mikroskopickými houbami (např. Penicillium, Aspergillus a Fusarium), které mohou zhoršit klíčivost rostlin. Houba Ustilago maydis může být zase původcem napadení obecnou snětivostí kukuřice. Kdekoli na nadzemní části rostliny se tvoří hálky, které jsou silně osídleny houbami rodu Fusarium, které mohou produkovat nebezpečné mykotoxiny. Proto se nedoporučuje zkrmovat silněji napadané rostliny (při výskytu nad 20 % napadených rostlin).

Houby rodu Fusarium mohou být příčinou bílorůžové hniloby zrn na palici kukuřice nebo růžové hniloby stébel kukuřice. Zde je rovněž na místě opatrnost při zkrmování napadených rostlin, kde se mohou vyskytovat mykotoxiny.

Použité zdroje:

Wikipedia. Kukuřice setá. Dostupné zde.
Ing. Jan Kazda, CSc., Ing. Jan Mikulka, CSc., doc. Ing. Evženie Prokinová, CSc. Encyklopedie ochrany rostlin, Praha 2010