zpět na stránku Podívej se do pole

Pšenice (Triticum) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s přibližně 20 druhy. Pšenice jsou jedny z nejstarších kulturních rostlin, pocházejí z jihozápadní Asie. Patrně již 10 000 let př. n. l. lidé pěstovali první pšenici jednozrnku i pšenici dvouzrnku, které se vzhledem podobaly spíše ječmeni. Křížením jednozrnky s trávou Aegilops speltoides vznikla pšenice dvouzrnka. Dalším křízením s divokou trávou Aegilops squarrosa vznikla pšenice setá a špalda. Na našem území se pšenice objevila 5000 let př. n. l. 

Pšenice poskytují zrno, které se používá jako potravina, krmivo a jako surovina. Zpracovávají se také stébla (sláma) a otruby (semenné slupky). Výhodou pšenice, tak jako u jiných obilovin, je poměrně jednoduchá skladovatelnost a poměrně dlouhá trvanlivost. Pšenice mají vysokou výživnou hodnotu. V Evropě jsou základní potravinářskou surovinou pro výrobu pečiva, těstovin a rozmanitých pokrmů. Průmyslově se využívá jako surovina k výrobě škrobu, lihu nebo piva. Pšenice v současné době tvoří 62 % z celkové osevní plochy obilovin, druhé místo zaujímá ječmen s 23 %, další je kukuřice 6 %, oves 2,8 % a pouhé 2,6 % připadá na žito. Přitom na počátku 20. století zaujímalo největší plochu právě žito se 35 % a pšenice tvořila pouze 17,5 % celkové osevní plochy obilovin.

Pšenice je komoditní surovinou stejně jako např. kukuřice, měď nebo ropa, se kterou se obchoduje na komoditních burzách.

Obiloviny obecně patří mezi naše hlavní plodiny, proto není možné zamezit jejich pěstování po sobě nebo vedle sebe, což představuje ideální podmínky pro rozvoj plevelů, šeření chorob rostlin nebo přemnožení škůdců.

Mezi nevýznamnější patří listové skvrnitosti, rzi, padlí travní. Houba zvaná Braničnatka pšeničná (Mycosphaerella graminicola) způsobuje na listech pšenice oválné, později hnědnoucí skvrny a nich se tvoří tmavě hnědé pyknidy, z nichž se uvolňují pyknospory, ty se dále šíří pomocí děšťových kapek.

Helmintosporiová světle hnědá skvrnitost je jedním ze tří nejvýznamnějších původců listových skvrnitostí na pšenici u nás. Patogen napadá kromě obilnin i řadu dalších planých druhů trav. Na listech tvoří nekrózy a chlorózy. Na rozdíl od braničnatek netvoří pyknidy na odumřelé části listu.

Padlí travní můžeme zpozorovat na listech, stéblech i klasech, nejčastěji ale jsou napadeny listy. Takové napadení způsobuje snížení hmotnosti zrn.

Na počátku léta se na stéble či na listu začínají objevovat drobné oranžové, rezavé nebo tmavě hnědé kupky, které jsou tvořeny ložisky letních výtrusů (urediospor). Napadení rzemi způsobuje výnosové ztráty, zrno je drobné, svrasklé, klesá hmotnost semen a zhoršuje se i jeho kvalita. Zároveň se snižuje i počet obilek v klasu, zpožďuje se následné klíčení napadených obilek a klesá také počet vzešlých rostlin z napadených semen. Výskyt rzi plevové dosáhl v letech 2013 – 2016 rozsahu epidemie, a to u nás i v Evropě. Rez pšeničná se velmi rychle šíří v porostu, při silném napadení může dojít ke snížení výnosu o 50 % i více v závislosti na náchylnosti odrůdy. Nejúčinnější ochranou je výběr odrůd, které jsou vůči těmto chorobám odolné.

Použité zdroje:

Wikipedia. Pšenice. Dostupné zde.
Mgr. Alena Hanzalová, Ph.D., Mgr. Jana Palicová, Ph.D. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně. Významné listové choroby pšenice. 30. 4. 2019. Dostupné zde.
Kolektiv autorů. OBILOVINY v lidské výživě 2016. Potravinářská komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny. Praha 2016. Dostupné zde.
Ing. Jan Kazda, CSc., Ing. Jan Mikulka, CSc., doc. Ing. Evženie Prokinová, CSc. Encyklopedie ochrany rostlin, Praha 2010