zpět na stránku Podívej se do pole

Sója

Sója luštinatá (Glycine max) je luštěnina s vysokým obsahem bílkovin. Má široké použití jako potravina, krmivo pro hospodářská zvířata i jako surovina pro potravinářský a zpracovatelský průmysl. Její název pochází z japonského „šóju“ (sójová omáčka).

Sója je mimořádná plodina a významný zdroj rostlinných bílkovin. Sója obsahuje až 35 % bílkovin. Mezi výrobky ze sóji patří např. tofu, tempeh, sójové omáčky, miso, natto, různé sójové nápoje, jogurty, pomazánky, uzeniny a mnoho dalších. Je také významnou součástí krmných směsí pro hospodářská zvířata. Je považována za jednu z nejstarších kulturních plodin. Pochází ze severní a střední Číny. Největší plocha sóji u nás byla zaznamenána v roce 1949, a to 2 631 ha. Potom následoval pokles jejích ploch. K novému a zatím největšímu vzestupu výměry sóji v ČR došlo až v posledních letech.

Sviluška chmelová

Na rozdíl od ostatních plodin nebývá sója v našich podmínkách poškozována škůdci. Nejzávažnějším škůdcem je roztoč sviluška chmelová (Tetranychus urticae), který poškozuje rostlinu sáním v jejích nadzemních částech, tím rostlina zasychá a lusky opadávají. Naštěstí se sviluška vyskytuje až ke konci vegetace, kdy již nemůže významně snížit výnos.

Sója nesnáší těžké a zamokřené půdy, ale nevyhovují jí ani půdy lehké, kde často trpí přísuškem. Výsev nejlépe mořeného osiva je třeba provádět do prohřáté půdy, aby se snížilo riziko napadení klíčících semen půdními patogeny z rodů Pythium, Fusarium nebo Rhizoctonia. 

Použité zdroje:

Wikipedia. Sója luštinatá. Dostupné zde.
Ing. Jan Kazda, CSc., Ing. Jan Mikulka, CSc., doc. Ing. Evženie Prokinová, CSc. Encyklopedie ochrany rostlin, Praha 2010