zpět na stránku Podívej se do pole

Žito

Žito. Wikipedia

Žito (Secale) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých s přibližně 12 druhy. Společně s pšenicí, kukuřicí a ječmenem je to jedna z nejrozšířenějších obilnin nejenom v mírném pásu; na rozdíl od pšenice či ječmenu je ale odolnější, takže je možné ho pěstovat i v chladnějších, vyšších a méně úrodných polohách. Žitné zrno se mele na chlebovou mouku, vyrábí se z něho náhražka kávy (melta) nebo alkohol (gin, režná). Křížením žita a pšenice vznikla obilnina zvaná tritikále (žitovec). Starší český název žita je rež, často se s ním lze setkat ve formě přídavného jména režný. Žito není opylováno hmyzem, ale větrem.

V minulosti se jednalo o nejvíce pěstovanou obilninu, ovšem od počátku 60. let minulého století plochy žita neustále klesají a jsou nahrazovány jinými, výnosnějšími druhy obilnin, především pšenicí.

Žito je blízce příbuzné pšenici, ovšem je tmavší a má tenčí zrno. Ze všech obilnin obsahuje žito nejvyšší podíl aminokyseliny lysinu, je také zdrojem vitaminů skupiny B, vitaminu E, železa a dalších minerálů. Žitná mouka je oproti pšeničné pro člověka stravitelnější, má vyšší obsah vlákniny, a nezatěžuje tak trávicí systém. Žito má také mnohem méně lepku než konvenčně užívaná pšenice. Žitnou mouku je možné kombinovat s ostatními druhy muk, žitné pečivo je ovšem mazlavější, hutnější a těžší oproti výrobkům pšeničným.

Stéblolam. Agromanuál

Stéblolam. Agromanuál

Nejčastějšími chorobami, které napadají tuto obilninu, jsou černání kořenů a báze stébel obilnin (Gaeumannomyces graminis), což je závažné houbové onemocnění, které může způsobovat významné ztráty na výnosu, dále jako u dalších obilnin stéblolam (Oculimacula), kde jsou pletiva mladých rostlin nejvíce napadána v místě přechodu podzemní a nadzemní části, tedy tam, kde má patogen dostatek vlhkosti a zároveň světla pro tvorbu konidií. Na listových pochvách mladých rostlin se vytváří světle hnědé skvrny, které se později rozšiřují. Mazlavá snětivost žita (Tilletia caries) může znamenat pro zemědělské podniky značné ekonomické ztráty. Při zvýšeném výskytu snětí totiž nelze zrno použít k potravinářskému zpracování ani jako krmivo. Trimethylamin obsažený ve sporách způsobuje nepříjemný zápach a půda je nadlouho silně zamořena sporami.

Larvy bejlomorky sedlové (Haplodiplosis marginata) kladou vajíčka na bázi listů a vylíhlé larvy zalézají do pochev listů, ve kterých tvoří sedlové hálky. Napadené rostliny poté zaostávají v růstu. Bodruška obilná (Cephus pygmaeus) způsobuje předčasné žloutnutí a usychání stébel. Vnitřek stébel je podélně prožraný, vyplněný drtí a trusem larev. Napadená stébla se lámou a padají k zemi.

Autor: Dominique Jacquin – Dominique Jacquin, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4436134

 

Z hlediska ochrany rostlin je důležité chránit žito před houbovými chorobami, z nichž některé mohou mít vážné důsledky na zdraví lidí.

Houba paličkovice nachová, která dokáže dokonale napodobit zrno (tzv. sklerocia námele), může být příčinou otravy, tzv. mykotoxikózy. Lidově se jí říká tvrdá houba, svaté žito, svatý oheň nebo nejčastěji pod názvem námel. Sklerocia obsahují alkaloidy a mohou vyvolávat onemocnění zvané ergotismus, kdy se vyskytují sluchové halucinace, postižený má návaly hysterie, kolapsové stavy či záchvaty tance, při větších dávkách toxinů dochází k odumření částí těla (gangrenózní ergotismus).

Použité zdroje:

Wikipedia. Žito. Dostupné zde.
Žito seté. Rostlinolékařský portál. Dostupné zde.
Ing. Jana Víchová, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně. Choroby obilnin (7) – Choroby kořenů a pat stébel (1). 11. 10. 2018. Dostupné zde.
Ing. Jana Víchová, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně. Choroby obilnin (15): Sněti obilnin (II.). 23. 10. 2019. Dostupné zde.
Agromanuál. Výkladový slovník škůdců – Bejlomorka sedlová. Dostupné zde.
Agromanuál. Výkladový slovník škůdců – Bodruška obilná. Dostupné zde.
Ing. Miluše Dvoržáková. Fakta o pesticidech, anebo co o nich možná nevíte. Praha 2020. Dostupné zde.