zpět na stránku Podívej se do pole

Len setý (Linum usitatissimum) je jednoletá bylina, pěstovaná zejména pro vlákno a semena. Pochází z regionu mezi východním Středomořím a Indií a ve velkém se pěstovala již ve starověkém Egyptě. Dorůstá výšky asi 1,2 m, květ je jemně světle modrý. Při zpracování lnu vzniká odpadní produkt označovaný jako koudel (používá se dále např. k výrobě celulózy).

Rozlišují se následující typy lnu:

• len jarní – mlatec, nepukavé tobolky
• len přadný – dlouhý stonek
• len olejný – nižší, rozvětvený
• len olejnopřadný

U nás je tradiční plodinou, dříve se pěstoval na ploše i přes 8 tis. ha, v roce 2020 to bylo 1 300 hektarů.

Len jako přírodní léčivo

Len olejný se pěstuje pro olejnatá semena, která jsou dobrým pomocníkem při zácpě (obsahuje oba typy vlákniny, tedy rozpustnou a nerozpustnou), zánětu žaludku a střev, při vředech žaludku a dvanácterníku. Lněný olej užívaný vnitřně má výborné výsledky při léčení nemocí jater a kornatění cév; též upravuje vysokou hladinu cholesterolu, a to díky obsahu kyseliny alfa linolenové (ALA).

Odvar z lněného semínka je doporučováno pít těhotným ženám 3 týdny před předpokládaným termínem příchodu potomka na svět, kdy vysoký obsah slizových látek pomůže usnadnit porodu.

Z mletých semen lze uvařit i kašovitou hmotu, kterou můžeme ošetřit kožní záněty, spáleniny nebo vysušenou pokožku.

Len v kuchyni

Semínko lnu je zdrojem cenných živin, má vysoký obsah omega-3 mastných kyselin, vápníku, hořčíku, železa, vlákniny, bílkovin a také vitamínů B1, B6 a kyseliny listové. Celá lněná semínka lze použít při pečení sladkého i slaného pečiva, olej dochutí zeleninové saláty, pomletá semínka pomohou zahustit koktejly a smoothie. Především vegetariáni a vegani by měli semínka nebo olej ze lnu zařadit do svého jídelníčku; obsahuje totiž vysoce kvalitní bílkoviny bohaté na aminokyseliny (asparagovou, glutamovou a arginin), které těmto osobám ve stravě chybět.

Plevele patří mezi limitující činitele úspěšného pěstování lnu setého. Mezi nejrozšířenější plevele ve lnu patří – svízele, merlíky, heřmánkovitými plevely, dále pýr plazivý, ježatka kuří noha a oves hluchý.  Vzhledem k situaci, kdy na většině polí v České republice je relativně vysoká zaplevelenost, není možné, aby pěstitelé olejného lnu mohli vynechat odpovídající odplevelující opatření.

Nejdůležitější z řady chorob jsou fusariózy (Fusarium oxysporum f.sp. lini), antraknóza (Colletotrichum lini) a lámavost stonku (Polyspora lini). Většina dnes pěstovaných odrůd vykazuje střední odolnost vůči chorobám.

Ze škůdců na olejném lnu se vyskytuje zejména dřepčík lnový (Longitarsus parvulus) a dřepčík pryšcový (Apthona euphorbiae), jejichž larvy vyžírají kořeny a dospělci ožírají děložní listy klíčních rostlin a mohou způsobit až holožír. V pozdějších fázích rychlého růstu mohou být porosty lnu poškozeny náletem třásněnky lnové (Thrips linarius).

Použité zdroje:

Ing. Antonín Vaculík, Ph.D., Ing. Prokop Šmirous, CSc.; Agritec Plant Research s.r.o., Šumperk. Zásady pěstování a integrované ochrany olejného lnu v ČR. Dostupné zde.
Wikipedia. Len setý. Dostupné zde.