zpět na stránku Podívej se do pole

Brukev řepka (Brassica napus) je jednoletá nebo dvouletá plodina z čeledi brukvovitých. Řepka je celosvětově nejvýznamnější olejninou, jejím největším producentem jsou státy Evropské unie, které veškerou produkci této plodiny také zpracují. Řepkou se obchoduje na komoditních trzích. Podíl řepky na orné půdě v ČR dnes představuje 15 % a není nijak mimořádně vysoký. V některých spolkových zemích Německa dlouhodobě dosahuje podíl řepky 33 % a většina tamních obyvatel to považuje za stav normální.

Za Rakousko – Uherska byl takový nedostatek pěstovaných olejnin, že dokonce vyplácelo tehdejší ministerstvo orby na pěstování řepky dotace. Každý zemědělec, který se zavázal vyset řepku, měl slíbený plošný přídavek K 200 za každý hektar zásevní. K žádosti obdržel pěstitel i osev – za 100 kg osevu se účtoval K 100. Vyhláška byla uveřejněna v časopise Zemědělský archiv, kde byl uveden i článek o škodách, které mohou způsobit škůdci blýskáček a krytorypec řepkový. „Objevuje se obyčejně ve velkém množství, takže v některých krajích pěstování řepky znemožňuje, ačkoliv lze proti němu s výsledkem bojovati,“ popisuje článek. Dle článku je důležité, aby řepka kvetla stejnoměrně a krátkou dobu, to záleží na přípravě půdy, hnojení a dobrém vývoji rostlin. Dále je důležitá „krupnatost půdy pro rovnoměrné rozložení osiva, tedy se doporučuje mnohonásobné vláčení polí a je třeba ničit plevel“. K ničení brouka se mělo používat „Sperlingschova lapacího aparátu“, který si mohl každý sám vyrobit. Jednalo se o prkénko natřené lepidlem a tyč s drátkem, který klepal květy, a hmyz padal přímo na lep.

Protože řepka bývá na poli cca 11 měsíců v roce, tedy nejdéle z tzv. jednoletých plodin, výrazným způsobem omezuje větrnou a vodní erozi. Patří mezi tzv. zlepšující plodiny, protože půdu obohacuje o velké množství rostlinných zbytků, čímž zlepšuje půdní strukturu a je tedy výbornou předplodinou. Např. pšenice pěstovaná po řepce mívá o cca 10 % vyšší výnosy, než pšenice pěstovaná po pšenici. V osevním postupu má řepka fytosanitární účinky, to znamená, že ozdravuje půdu od patogenů napadajících např. právě obiloviny.

Řepka není pro lidi významným alergenem (vyskytuje se jen asi u 0,2 % populace), má těžká pylová zrna, který nejsou zanášena větrem daleko od pole; velká pylová mračna, která na jaře vzbuzují pozornost lidí, jsou ve skutečnosti způsobována pylem jehličnanů.

Zhruba 2/3 produkce řepky se využívá v potravinářské průmyslu k výrobě vysoce kvalitního oleje, který je vhodný pro tepelné zpracování pokrmu i pro studenou kuchyni. Snáší vysoké teploty při zpracování potravin, nepřepaluje se a má delší trvanlivost. Olej má neutrální vůni a chuť, takže nemění chuť výsledného pokrmu. Řepkový olej je ceněn pro vysoký obsah nenasycených mastných kyselin 50 – 60 % (zhruba stejně jako má olivový olej). Řepkové šroty se přidávají do krmiv pro hospodářská zvířata. Chemickou reakcí řepkového oleje s metylalkoholem se získává metylester řepkového oleje neboli bionafta. Mezi výhody používání bionafty jako pohonné hmoty patří její podobnost s motorovou naftou, biologická rozložitelnost, nižší kouřivost vznětových motorů a pozitivní uhlíková bilance.

Mezi nejčastější škůdce řepky patří dřepčíci z rodu Phyllotreta, jejichž dospělci ožírají klíčním rostlinkám děložní lístky a rostlinky poté nevzejdou. Na vzrostlých rostlinách vyžírají do listů dírky, rostliny poté usychají a hynou. Nejlépe se dřepčíkům v řepce daří v teplém a suchém počasí. V podzimním období řepce škodí plži rodu Gastropoda, larvy dřepčíka olejkového (Psylliodes chrysocephala) vykusují srdéčka a listy rostlin. Larvy krytonosce zelného (Ceutorhynchus pleurostigma) způsobují vznik hálek na podzemních částech rostlin, v současné době není jeho výskyt velký.

Chorobou, která sužuje řepku, je fómová suchá hniloba, jejímž původcem je houba Leptosphaeria maculans. Choroba poškozuje především stonek rostliny, a to ve všech vývojových stádiích. Základní metodou ochrany proti této hnilobě je setí zdravého osiva, dodržování zásad správného zpracování půdy, střídání plodin a dodržování přiměřené hustoty setí. Řepku může poškodit i půdní houba Sclerotinia sclerotiorum, která způsobuje tzv. sklerotiniovou (bílou) hnilobu. První známkou jsou protáhlé skvrny na stonku, které postupně šednou. Silně napadené stonky se lámou, houba může poškodit i kořeny rostliny a dochází k jejímu odumření. V tomto případě je důležité střídání plodin, dodržování odstupu alespoň tří let, volba odolných odrůd a důkladné zapravení posklizňových zbytků. Preventivě lze aplikovat vhodný fungicid již na počátku kvetení. Houba Verticillium longisporum způsobuje postupné odumírání kořenů, růst rostliny se zpomalí, stonky se zabarví lehce do šeda. Jedná se o verticilové vadnutí řepky.

Použité zdroje:

Wikipedia. Brukev řepka. Dostupné zde.
Doc. Ing. Petr Baranyk, CSc. a kol. Olejniny. Praha 2010
Doc. Ing. Evženie Prokinová, CSc. Choroby polních plodin, ProfiPress. Praha 2014
Řepka. Odborná příloha časopisu Úroda. ProfiPress 2021
Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin. Mýty a fakta o pěstování a zpracování řepky olejky v ČR. Praha 2018. Dostupné zde.