zpět na stránku Podívej se do pole

Tritikále (Triticosecale, Triticale) je hybridní obilnina, která vznikla křížením žita a pšenice. Odtud její český název „žitovec“. Jeho hlavními pěstiteli jsou USA, Evropa a Austrálie. Vyznačuje se velkými klasy. Původní mateřskou rostlinou je pšenice a otcovskou žito. Rodové označení Triticosecale je složeninou latinského označení pšenice (Triticum) a žita (Secale). Odrůdy mají geneticky fixovaný vysoký výnosový potenciál, jsou tolerantnější k horším pěstitelským podmínkám než pšenice a mají dobrý zdravotní stav. V Česku jsou pěstovány ozimé odrůdy, existují i jarní formy.

Mezi nejvíce ceněné vlastnosti tritikále patří krmná hodnota. Současné odrůdy jsou šlechtěny dokonce zvláště jako pícnina a vykazují velmi nadějné výsledky v porovnání s ostatními ozimými obilninami. Z toho, že tritikále je kříženec pšenice a žita, by se dalo usuzovat, že mouka z tritikále bude vhodnou surovinou pro pekařskou výrobu, především pro výrobu chleba, protože v pekárnách se často používají směsi žitné a pšeničné mouky v různém poměru. Ovšem ve vyspělých zemích není o využití tritikále k výrobě chleba a pečiva zatím příliš velký zájem, v současné době je používáno pouze jako surovina pro přípravu speciálních dietních výrobků pro konzumenty s civilizačními chorobami. Tritikále se také občas používá na výrobu těstovin, vloček, cereálních snídaní i cukrářských výrobků. Má až o 50 % vyšší obsah vlákniny než pšenice nebo žito. Najdeme v něm i vápník, hořčík, železo a draslík.

Tritikále má menší nároky na pěstování než pšenice. Ovšem i tuto plodinu napadají obdobné choroby jako jiné obilniny. Nejčastějšími jsou hnědá rzivost pšenice (Puccinia recondita f. sp. tritici), mazlavá snětivost pšenice (Tilletia caries, T. laevis), jehož vážným důsledkem je také povrchová kontaminace zrna, které pak není použitelné pro potravinářské ani krmné účely, padlí pšenice (Blumeria graminis), které napadá listy i klasy (Blumeria graminis) nebo stéblolam, který způsobuje poléhání porostu, nouzové dozrávání klasů a snížení výnosu.

Použité zdroje:

Wikipedia. Tritikále. Dostupné zde.
Rostlinolékařský portál. Dostupné zde.